close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I miss the old days

7. července 2020 v 17:46 | Sage Darko |  Ze schránky na myšlenky
V posledních letech jsem upustil od věcí, které mě podle mého tehdejšího psychického rozpoložení tahaly ke dnu.
You are an fucking adult now, you should act like one. Jsem ve stresu. Stres mě tahá k benzakům a chlastu. Seriously, drinking my problems away and poppin' pills like there's no tommorow. At least that's what I always hope for, subconsciously...

Mám pocit že prostě... jakákoliv etapa ve které jsem měl struggle přišla na mě prostě moc brzy. Bejt leader desítky lidí ve třinácti, kdy jsem měl anxiety as fuck, byl jsem totálně blbej a nevěděl jak s čím správně naložit... to jsou věcí které bych teď zvládl s přehledem.

I feel like I'm living my live in the wrong order...

Like some kind of normalized version of Benjamin Button. I feel fucking alone. Still. I thought this will change, but it didn't. I just feel worse. Day by fucking day.. breaking in the morning and trying to glue the pieces back together with vodka and xanax by night like THAT'S gonna help you stupid fucking imbecil.

I don't expect anyone to help me, but I can't help to feel a little disappointed everytime they turn away and pretend like that's just life. Deal with it. That's how it goes. I wonder if they know that when I'm standing on the balcony, smoking, and staring at the night sky, smiling to my self... what goes through my head is just how BEAUTIFUL this night is to finally kill myself. To just jump and be over it. This night is just... perfect for it.

I know they hate me. I understand, I truly do. I hate myself too. I feel like a leach. Am I crying? Oh, I'm definitely crying. High. So high, yet so low.

There's like... maybe twelve left. Should I? I want to. But then again. The hope. Fucking bugging stupid SHITTY hope for something that might never come. 3,
UZseless
useless
useless
,useless
useless
uselless
useless
useless
uselesss
..............................
....
......
.
.
i guess im done
 

It's been a while

9. dubna 2020 v 21:52 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Pisu tohle na telefonu, a mirne ozralej, takze za jakekoliv chyby se omlouvam, a na diakritiku zvysoka seru.

Jeste nejsem mrtveeeej. Prekvapeni. Ted, momentalne, me to celkem mrzi,.protoze mam vseho ppny zuby, jelikoz co se melo zmenit se nezmenilo, jen jsem zmenil prostredi, radikalne.

Poead stejny sracky. Porad je mi na picu,.porad si jako jedna pripadam a porad jsem nestabilni kus hovna.

Nemuzu se kurva ani uchlastat k smrti,.protoze jsem taky stale chudej.

Znate to, jak se zoufale snazite vyresit problem, ale misto toho si akorat kopete cim dal tim hlubsi hrobecek, zatimco zaryte predstirate, ze se to nedeje, a pokousite se jakekoliv otravne zablesky seberealizace utopit v litru rumu?

That me right there.

Vsechno je sranda, dokud si neuvedomim, ze jsem fakt tezce v prdeli a jedine co me at this point zachrani je kulka do hlavy.

Jsem doprdele uplne sam. Od tech jedinych lidi, kterym na me aspon trochu zalezelo jsem utek, a ted uz je moc pozde na vsechno. Promeskal jsem uppne.kurva.vsechno.

Vsechno jsem dopici zajebal.

Ted uz mi fakt nezbyva nic jineho nez opey totalne vypnout a proste delat, ze neexistuju, coz nebude tak tezke tbh, vzhledem k momentalni situaci :)))))

Je tohle pateticky? Jo, kazdopadne. Pomohlo mi napsat posranej rant? Ne...

Bye

Meh

9. října 2018 v 12:28 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Nevím čím to je - jestli tím jak stárnu - ale už mě téměř nic nenasere. Možná je to tím že jsem basically dead inside, which sounds cliché as fuck, but hey, there ain't any other way how to explain this shit that's happenin' to me, so I'll go with it.

Jaký to je? How nice of you to ask me (you didn't).

To, že mě nic nenasere, asi není plně přesný. Nasere, ale je to dost fleeting. Zatímco kdysi jsem byl schopnej se v tom vzteku plácat, teď to trvá tak 0.05 vteřiny. Je to krásnej stav smíření se s tím, že prostě všechno stojí za hovno, a celkově je to prostě "Meh, doesn't matter. Nothing does. Fuck it.".

Není to samozřejmě jen o vzteku. Znáte ten pocit, když se pro něco nadchnete? I don't have it. Protože disappointment requires expectation, and when you don't expect shit, you won't feel like one when it doesn't happen.

Což zahrnuje prostě i malý věci, který by mi normálně asi udělaly radost. Nedávno se mi konečně podařilo změnit si jméno, a i přesto že jsem tohle chtěl udělat už od svých dvanácti let, teď je to like "Meh". Poslal sem to svým friends, protože jsem měl pocit, že bych z toho měl bejt nadšenej, ale nejsem. To možná zní jakože jsem z toho down, ale to právě taky ne. Necejtím ohledně tohohle úspěchu prostě absolutně nic.

Můj psychiatr tvrdí, že je to přežívání, a není to zdravý, ale tbh - já si to nevybral. Není to tak že bych se jednoho dne vzbudil, a zatímco jsem si vařil kafe, řekl jsem si "Fuck emotions. Ain't gonna feel shit from this day on.".

Prostě... nestěžuju si. Což není úplně problém, ale je to důvod proč sem nepíšu. Nemám si na co stěžovat. Nemám se ohledně čeho vztekat, nebo se rochnit v představách o tom co bude nebo nebude. Není to tak, že se nic neděje. Ono se děje, jen mě to už tak nepálí.

Strašně rád říkám, že nemám život, kterej by stál za zmínku. Když mluvím s lidma, většinou jim jen nastavuju zrcadlo, do kterýho se můžou kouknout a srovnat si priority. Jsem takovej deníček pro lidi, co maj problémy. Takovej amatérskej terapeut. Ideální, dalo by se říct, jelikož to vypadá, že nemám vlastní emoce, nebo život.
 


?????? 'kay

25. června 2018 v 17:51 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Takže, haha, update (?).

Still miserable

1. prosince 2017 v 12:45 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
===THIS IS A FUCKING DIARY===

You are who you are

1. října 2017 v 10:05 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Když se podívám na tenhle blog, vidím samé otázky. Vidím ztracenou osobu, zoufale se snažící najít v sobě nějaké odpovědi. Občas to ta osoba vzdala, a z toho vznikly depresivní články o tom, jak nic nemá vlastně smysl.

Nevím kde přesně jsem se změnil v tohle ztracené individuum.
Nevím kde přesně jsem začal považovat své myšlenky za cizí.
Somewhere along the way, I began to seperate my mind from myself.

"I can't do anything about it."
"I'm scared of what I might do."
"I don't know who I am."
"My head is a mess."
"My thoughts are againts me."
"I am unstable."
"I am not the one in control."

Chodil jsem na psychoterapii a každý mi tvrdil, že nejsem v pořádku. Že moje hlava prostě funguje jinak. Že se nemůžu vinit z toho, jak se cítím, na co myslím, nebo co dělám. Jsem přece unstable, mám BPD - není to moje chyba.

Tak čí je to chyba? Není snad můj mozek součástí mě? Neměl by být kompatibilní s tím co chci? S tímhle jsem se pral, protože je tady jedna věc která dokazuje, že skutečně až tak kompatibilní není, ale to je jen jedna věc.

I got lost. I tend to connect singular facts with everything. I thought that if I can apply one fact on one issue, I can apply the same fact on everything else, and solve all of my problems.

But that's not how it works.

Nemůžete všechno házet do jednoho pytle. Jak jsem už několikrát říkal - a to jen dokazuje, že jsem si toho byl vědom, jen jsem to ve svém případě ignoroval - lidská mysl je neskutečně složitá. Řešení psychických poruch/onemocnění/anomálií se dá lehce přirovnat k destilaci vody, bez jakéhokoliv vybavení (tahle metafora je dost stupidní, ale jiná mě nenapadá).

You need to help yourself. No one else has the access to your own head. Don't expect other people to solve your shit. Yes, I said it. And here comes more - You don't really NEED to solve ANYTHING the way you think.

Accept who you are.

Your mind is your own. You may be fucked up, thinking about things that are not exactly normal. But there is no such a thing as "normal".

Odcizit se od sám sebe je ta nejhorší věc co člověk může udělat. Věřit, že nemáte kontrolu nad ničím. Že jste poháněni nějakou psychickou nemocí. Dá se to ovládnout. I did.

Nemůžu prozradit co mě dohnalo k tomuhle tzv. 'prozření', protože to by byla rada, a já si uvědomuju, že nelze všechny porovnávat sám k sobě. Tím pádem co pomohlo mně, nemusí pomoct všem.

You need to find it by yourself. If you'll look long enough, and try hard enough, you WILL find your answers.

Všechno co můžu říct je jen to, co bylo řečeno mně. Jedna jediná věta, která měla pro mě mnohem větší význam, než to nejspíš bylo míněno.

YOU ARE WHO YOU ARE



Tahle věta mě donutila zamyslet se nad tím kdo skutečně jsem. Uvědomil jsem si co jsem dělal celou dobu špatně. Přijal jsem vše, co jsem předtím považoval na cizí - za problémy které nedovedu kontrolovat - a teď, konečně, po všech těch letech... I feel free.

Nemám už tendenci se mučit a nenávidět se za všechny ty věci, které se mi honí hlavou.

Co bylo, bylo. Teď je teď. A co bude? To nikdo z nás nemůže vědět, tak proč se tím trápit? Proč ten stres? Proč se bát každý den toho, že uklouznete?

Find your control. Find a way how to control it.

And own it. No matter what you do, OWN IT.

Be yourself. Stop being afraid. Stop blaming other people, and stop looking for answers in the wrong places. Those answers are inside you. You just need to look for them.

I'm not an artist

14. září 2017 v 15:42 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
"Miluju malování. Baví mě to." wtf, how?

Potřebuju si srovnat v hlavě proč to u mě nefunguje, a psaním tady na to většinou přijdu... so, there's that.

Xanax is my saviour

9. září 2017 v 4:10 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Někdo by řekl, že jsem závislý. Heck, I fucking am, let's face it.
Mohl bych tady rozebírat jak jsem vlastně celkově fucked up/messed up, a jak jsem celý život dopovaný vším možným - od Ritalinu, Strattery - v relapsech marihuanou, kodeinem a pervitinem - až po Quetiapin, Wellbutrin - a nakonec Xanax.

Je mi dvacet let.
Už v předškolním věku - tedy ve školce (odkud mě vyrazili - too fucking unstable to be managed by staff - literally) - jsem musel chodit k psychiatrovi a žrát prášky, střídavě tyhle a pak tamty, a pak další, a zpátky k tamtěm, a 'co třeba zkusit tyhle'. Prostě jsem nebyl zvyklej nikdy fungovat čistě jen s tím, co mi můj vlastní mozek mohl poskytnout. That's how depression works. Your brain just ain't workin' the way it should. Those chemicals just... aren't there.

My liver must be fucking melting at this point.

Ale ne. O tomhle jsem psal už mnohokrát. Neříkám, že v budoucnu to celé neshrnu do jednoho článku, ale tenhle je o tom, co mi pomáhá právě teď. V tenhle den. V tuhle chvíli. Ve čtyři ráno, protože jsem prostě nebyl schopnej spát - ale teď se toho dočkám, protože guess what?
Xanax.

I loved myself for two years

12. srpna 2017 v 15:34 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
I simply loved myself. I loved how I looked. I was skinny, pale, lookin' fragile but I had a hell of a punch when mad as fuck.
The problem is... those two lovely years, I was on meth.

Hvězdní rejnoci (EN)

30. července 2017 v 9:49 | Sam Darko |  Dreams
This is just a dream I had. That's why the title sounds so stupid.
Trochu jako Mechanická medůza (co mám doprdele furt s tím mořem?)

Kam dál