I loved myself for two years

12. srpna 2017 v 15:34 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
I simply loved myself. I loved how I looked. I was skinny, pale, lookin' fragile but I had a hell of a punch when mad as fuck.
The problem is... those two lovely years, I was on meth.
 

Hvězdní rejnoci (EN)

30. července 2017 v 9:49 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
This is just a dream I had. That's why the title sounds so silly.
Trochu jako Mechanická medůza (co mám doprdele furt s tím mořem?)

Erased/Meth/Meds/Still feelin' like shit and bein' furious

23. července 2017 v 13:12 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Mám v hlavě úplné prázdno. To je jeden z nejzkurvenějších vedlejších účinků AP+AD. Nic mě neinspiruje = nic mě nebaví = nic nedělám.
Dohání mě to k pocitům a tendencím, které se mi hnusí. Nutí mě to se sociálně angažovat. Jestli tohle není peklo, tak už nevím.

Momentálně řeším věci, při kterých bych ocenil být při smyslech. Prášky mi to však nedovolují.
Vysadit? Toť otázka.
Odpověď? Nemohu...
Alespoň zatím ne.

Dochází mi Xanax a já panikařím. Je to jako hnusnej dojezd po opravdu nekvalitních třepkách. Nelze fungovat normálně. Né bez Xanaxu. Takhle se té závislosti nakonec stejně nevyhnu. Krásný, jak právě závislost mě dohnala k léčbě, a skončilo to u další.

Je to jako projíždějící vlak myšlenek, a vy se snažíte naskočit za jízdy. Nezastavuje, a vy nestíháte. Nejde to. Xanax je taková ruční brzda. Jsem pak schopnej chytit aspoň něco. Nebýt toho, byl bych absolutně v prdeli.

"Měl by jste začít pomalu vysazovat. We are concerned..." who gives a shit?
Abych mohl vysadit benzony, musel bych tak vysadit AP a vyměnit AD. Tahle kombinace, co mám momentálně naordinovanou, mě dohání k šílenství. Nikdy nekončící dojezd. A co pomáhá na dokřup? Klepky. Benzony.

Poslední dva měsíce byly hrozně náročný. Ups and downs... a LOT of them.

Pokaždé když přijde nějaký silnější pocit (excitement, panic, stress, nervousness, depression) - I feel like I'm on meth again. And I'm not talkin' about that euphoria and ridiculous amount of energy and happiness.... no, I'm talkin' about the cold sweat, shakin', mind going fuckin' crazy and the inability to calm the fuck down.

I stopped usin' meth 'cause I ran out of money. But I actually managed to convince myself that I'm better off. And it took me fuckin' long enough...
I ain't sayin' that I ain't missin' it. Those positive aspects will always haunt my 'sober' mind. But the thing is... with those meds I'm now on... I experience what's called a "withdrawal". That means - only the shitty feelings you get when you're on drugs (in this case - meth). It shouldn't be like that. I shouldn't feel this way. I should 'heal' and shit, right?

And I'm actually payin' for those meds.. if I just stopped poppin' pills that ain't working and just bought some meth, I might be fuckin' happier. I would be. Not always, but for a few hours... I wouldn't feel like shit.

Yesterday, I was in a train.. I felt like dyin'.
And I saw this person who was obviously high on meth. And I found myself jealous. This woman looked horrible. Bones clearly visible under her sickly gray skin. Eyes almost popping out of her skull, glaring nervously at everything and everyone around. Skinny fingers tappin' into plastic glass of her iPhone, probably just to avoid bittin' nails and scratching the livin' shit out her own exposed arms.

I knew exactly how she was feeling. She was in the most horrible state of mind, but I was still jealous as fuck. Because I knew, that few hours back, she was the happiest person walkin' on Earth.

Mám pořád plány. Pořád se držím naděje, že až doběhnu tuhle posranou trať, budu moct hodit nějaký AP do kurev. Že všechno co jsem měl se vrátí. Zase budu moct psát písničky, dopíšu ten scénář, začnu znovu malovat.

Ale zároveň si nedovolím doufat. Protože až tohle všechno budu mít za sebou, a zjistím, že se prakticky nic nezměnilo, nejspíš si to půjdu konečně hodit. Nedoufám, protože v případě selhání se nebudu zpětně proklínat.

Life just is... and even when it sucks, you just keep on livin' it.
 


Need to feel free again

9. července 2017 v 16:21 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Čecho-angličtina. Gore.
Protože jsem schopnej vyjádřit to co cítím jen v angličtině. Only in that language, it makes sense. It makes my words true.

Why I left home and why it became irrelevant

28. června 2017 v 8:48 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Článek píšu pod vlivem neurolu. Za případné překlepy a depresivní obsah se omlouvám.
Protože dnes... Dnes jsem odešel z domu. A hned vysvětlím proč.
So sit tight, and for once, let's be honest...

Never leaving my house

27. března 2017 v 14:00 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Odmítám chodit ven. Nenávidím se. Nenávidím se tak moc, že prostě odmítám svoji osobu pouštět na světlo. Nenávidím svůj xicht, svoje tělo, svůj hlas, svoji chůzi... Všechno co Mě dělá Mnou je prostě kurevsky na píču a kéžby tady byla černá díra, do které bych mohl skočit a smazat tak svou existenci.

Nechci mluvit s lidma. Nechci se fotit. Nechci vůbec bejt ve společnosti nebo jakékoliv komunitě. Nechci vole dejchat a poslední dobou je ta tendence si to hodit tak silná, že jediný co dělám je že brečím, a spím.

A ne vole, sluníčkáři, nejde to ovlivnit. Není to na mně. Říkáte, že je to všechno jen v mý hlavě ale právě TO je kurva ten problém. Moje hlava, můj mozek, prostě nefunguje jak by měl. Stejně jako když píčo nemáte nohy, tak prostě kurva chodit je nemožný, okay? nemožný. Když prostě něco nefunguje, tak to nefunguje, a nepomůže jen předstírat, že to funguje. Okay? pochopili jsme? To jsem rád.

To je tak všechno. Nemám už ani náladu sem psát tbh.

Outside

26. ledna 2017 v 14:03 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Víte co je největší peklo, když máte sociální fóbii?
Izolace.
Na jednu stranu jste spokojení ve své malé bublině, kde se nemusíte hlídat, a bát se, ale na stranu druhou vám z toho začne po chvíli poměrně slušně šibat.

Struggling

20. ledna 2017 v 14:04 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Pochybuju, že to ještě někdo čte. Tyhle moje debilní výlevy choré mysli. Lidi, co si prochází něčím podobným, o tom číst nechtějí, a lidi, co jsou "normální" k tomu nemaj důvod. Respektive jim to nic neříká.

Pořád sem píšu, protože je pro mě jednodušší něco nacvakat na klávesnici, než vzít pero a napsat to do deníčku. Kterej nemám.
Občas se prostě musím vypsat z toho, jak je všechno shitty. Trochu mi to pomáhá si v průběhu psaní něco málo srovnat v hlavě. Vždy nějak uprostřed článku mi začínají věci dávat smysl. Takže to potřebuju k tomu, abych nezešílel, prakticky.

Problém je, že od té doby, co jsem změnil antipsychotika, nějak to nefunguje. Ten proces psaní už není tak uklidňuijící, a nepřichází žádná úleva. Ty prášky prostě nezabírají. Beru je už nějakou dobu, a připadá mi to, jakobych žral lentilky. Účinky žádný, a ještě k tomu přibírám.

Slíbil jsem někomu obraz, a dělám na něm už měsíce. Tím myslím, že mi tu většinou jen leží v rohu, a k tomu procesu malování jsem se za celou tu dobu dostal cca 3x a to na takových dvacet minut, než jsem to vzdal. Já se kurva nenávidím.

Nebaví mě nic. Nemám ani ten 'plamen vzteku a deprese', kdy tyhle dva pocity ze mě dostanou aspoň trochu energie. V takových chvílích jsem buď psal sem, nebo si někomu postěžoval. Teď už to nefunguje.

Je těžký vysvětlit, jak moc je všechno pro mě bezvýznamný. Nemám na to ani chuť.

Tady máte důvod, proč tenhle článek, a všechny co jsem v poslední době napsal, stojí úplně za hovno.

On the edge

6. ledna 2017 v 14:34 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Nebrečím. Nezuřím.

Challenge Trip a RikudouPein

29. prosince 2016 v 9:19 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Já - tedy člověk, co má problém jít ven s košem - jedu do Prahy na silvestra. Ano, já, co se měsíce zavírám doma.
Byl jsem pozván kamarádem, a protože ten kamarád není nikdo jiný než RikudouPein (kterého znáte z mých článků z Lide.cz), nemohl jsem říct ne. Ani jsem nechtěl říct ne :D

S Peinem jsme se již sešli. U mě doma, mimochodem, a proto je víc než slušné mu návštěvu oplatit.

Kdyby nešlo o něj, asi bych nejel, ale protože Pein je víceméně můj bff, nemohu jinak. Vím, že se nudit nebudu.

Většinou, když u mě někdo je na víkend, přeju si, aby už odjeli :D Ale když tu byl Pein, nebyla chvíle, kdy by jsme zavřeli huby, a neustále jsme měli co dělat, a o čem si povídat.

V Praze jsem nebyl už více než šest let, a sám už vůbec ne. Mám hrůzu z jízdy vlakem tak daleko, ale beru to jako jednu velkou výzvu. Samozřejmě se nadopuju neurolem...

Abych trochu rozepsal tu záležitost s Peinem, musím říct, že se známe už osm let, a až teprve dva roky vím, že si s nikým tak rozumět už nebudu. Nebudu plácat píčoviny, jakože je moje "spřízněná duše", ale pokud bych si pod tím pojmem měl někoho představit, byl by to právě on.

Mám konečně best frienda! Yey! :D

Navíc se cítím poctěn, že jako jeden z mála vím, jak vypadá. RikudouPein, ta velká záhada místnosti. Ten o němž si mysleli, že je bot.
A já za ním jedu na silvestra... fakt, jsem poctěn.

Budu tam cca 4 dny, a ani mě to neděsí. Máme plány. Máme projekty, které musíme probrat.

Snažím se nestresovat z toho vlaku - přestupy a lidi.

To je asi vše k momentální situaci. Jedu už zítra, a musím balit +_+ nesmím zapomenout prskavky.

Kam dál