Březen 2012

Sebepoškozování

29. března 2012 v 17:05 | Sam Darko |  INTJ - Vyřeším Neřešitelné
Chtěl bych mluvit na tohle téma, protože mi připadají uhozené některé komentáře na facebooku k fotkám tohohle typu.
"Fuj, debil, píča, nepochopím takové zmrdy, ničeho si neváží"
NEVIDÍTE těm lidem do hlavy. Kdyby jste viděli, asi by jste se hodně divili.
Matka vám na "Mami, představ si co jsem dneska ve škole.." odpoví "Nezajímá mě to!". Nemáte kamarády, nemáte podporu a všechno na vás padá.
Deprese, úzkosti..
Pomůže vám žiletka? Samozřejmě, ale to tak maximálně na pár minut. Nikdy to není řešení, je to jen cesta. Člověk si musí projít těmahle kanálama, aby se mohl sebrat a postavit se opět na nohy. Pak si může říct "Bylo to těžké, ale zvládl jsem to. Příště si dám pozor." .
Sebepoškozování nedokazuje, že jste slabí. Nikdy nejste slabí, pokud se řežete. Někdo, kdo je slabý by to nedokázal. Ovšem ale pořád platí, že to NENÍ řešení.
Nechci k tomuhle nějak povzbuzovat, jen chci, aby měl každý na paměti, že odsuzovat takové lidi je kravina.
Musíte pochopit, že je to způsob jakým se vyrovnávají s psychickou bolestí a je to mnohdy lepší, než nějaké prášky od psychiatra. Vždycky se ale musí sebrat a skončit s tím.. Vždycky.

Love is just a fear

10. března 2012 v 20:39 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Pokud milujete, nejste schopni podvést. Nemáte myšlenky na nic jiného, než na tu jistou osobu, která si nějakým způsobem vybojovala cestu k vašemu srdci.

Tak mi teda vysvětli, co jsi to ke mě cítila, když to nebyla láska? Fakt by mě tohle zajímalo.

Kdyby jsi mi narovinu řekla "Ano, spala jsem se s jinýma, když jsem nebyla s tebou a mrzí mě to.", tak bych řekl, že ti to odpouštím, protože takovej já jsem, ale musím se to dozvědět od jiných?

Možná jsem tě já nemiloval, ale ty jsi od začátku věděla, že to se mnou budeš mít zatraceně těžký. Říkala jsi, že to ani přes to všechno nevzdáš.

Považuju všechny takové lidi jako jsi byla ty, za ty, kteří mi tohle už dělat nemůžou. Nesmí mi lhát, protože to je ta jediná věc co mi v tomhle ohledu vadí.

Neštvalo mě, že jsi se cumlala s tamtěma, protože jsi mi to řekla a omluvila se. Jenže ty si pak v klidu zalezeš k někomu do postele a nejsi schopná se přiznat a děláš, jako by se to vůbec nestalo.

Nesnesu lži tohohle typu. Přesně proto jsem to se vztahama vzdal. Bylo to přesně z tohohle důvodu.
Takže ti vlastně moc děkuju za to, že jsi mi tenhle důvod opět připomněla C:

Mr. Sammy

4. března 2012 v 11:23 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Ano, v pět hodin ráno *26.2. 2012 5:03* jsem se rozhodl psát úvahu na téma 'Sam Winchester'. Všiml jsem si totiž, že to není zrovna nejoblíbenější char. ze SPN. Myslím si, že to je tím, jak ho lidé "chápou".
Začněme k začátku tím, že toto je spoiler, a proto by tenhle článek fanoušci Supernatural neměli číst, pokud neviděli všechny dosavadní díly *což je momentálně 15 dílů 7. série*.

Sam není ve skutečnosti takovej idiot, na jakýho vypadá. Vezměme to od začátku, kdy se necítil být tím, do čeho ho nutil otec. Cítil se být odlišný.

Nějaký čas tedy žil po svém, jenže to se zhroutilo, když ho jeho starý život dohnal. Objevil se Dean, který na něj byl ještě ke všemu naštvaný. Naštvaný proč? Protože žil tak, jak si přál? Skvělý..
A pak mu umřela Jessica. Dával si to celou tu dobu za vinu, protože mu jeho sny říkaly, že zemře, ale on na to nebral ohled. Už v tu dobu začal děsit sám sebe.

Musel tohle držet v sobě dost dlouho, protože tušil, že kdyby to jeho bratr věděl, všechno by se změnilo. A taky že jo.
Od té doby se na něj Dean díval jako na zrůdu, jenom o tom nemluvil.
Sam byl ten, který věčně seděl u počítače a knih, jen aby našel něco, co by pomohlo jejich případu, zatímco Dean posedával v baru nebo spal.

K začátku se s ním jednalo jako s kreatůrou, potom jako s děckem a nakonec jako s kryplem. Ale pořád převažuje ta dětská část.

Byl důvěřivý, posral to a taky si to pěkně vyžral. Šel za to do pekla, jenom aby se zbavil pocitu viny a zachránil svět.
A samozřejmně ta věc s démonovo krví. Nemohl se přenést přes to, že už od malá vlastně byl zrůda, i když se tak nechoval. Žádný jeho dobrý skutek nebo úmysl nemohl předčit to, že měl v krvi zlo. Čím víc Bobbyho a Deanovo znechucených pohledů, tím větší měl vztek. Ne na ně, ale na sebe.

Vrátil se z pekla bez duše. Dlouho dobu byla jeho podstatná část lidskosti zavřená v pekle s dvouma nasranýma magorama. Pak se mu duše vrátila zpět a to byl tak trochu začátek nové etapy šílenství, kterou musel překousnout. Zase o tom nemohl s nikým mluvit, protože věděl, že mu to stejně nepomůže a navíc mu to muselo připadat jako způsob chudáčkování. Chtěl, aby vyšlo najevo, že je pořád schopný pracovat, i když mu v tom přítomnost Halucifera docela bránila.