Prosinec 2012

Sadness

2. prosince 2012 v 12:07 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Zkoušel jsem to nechal plavat, protože jen tak udělám radost ostatním. Jenže se to ve mě hromadí. Každý další den je horší, než ten minulý a nemůžu to spravit, nikdo to nechce, jen já, já to potřebuju a nikoho to nezajímá. Chci pryč, chci si ty věci srovnat v hlavě a nemůžu.
"Jenom vydrž ještě do zítra." každý den. "Nech to být, zítra bude líp."
Chci spát, měsíce, roky, nikdy se neprobudit. Usínal bych s úsměvem. Je to ohrané, říct, že se všechno hroutí? Ne, všechno se zhroutilo už dávno.
Ta úzkost, až je mi z ní špatně. Třesu se od rána do večera, né zimou, nevím proč. Cigarety, třes a spousta pohádek o tom, jak můj otec všechno královsky zesral. Ten pocit pokaždý, když to slyším, ten pocit... nepopsatelný.
Nevím, v čem to žiju, nevím PROČ vůbec, nemám cíl. Myslím, že to bude lepší? Nebude, akorát se budu moct podívat do zrcadla, nez toho, aniž by se mi oči zalily slzama.
Jsem ztracený případ a ne, ani ta psychina mi nepomohla. I kdybych tam byl 3 roky, nic by nebylo jinak. Když tam jdete, počítáte s tím, že vás to změní, ale jakmile vstoupíte dovnitř, spustí se vám obranný mechanismus, který k vám nepustí naprosto nic, ani ty řeči lidí, kteří vám chcou pomoct. Vyjdete a cítíte se ještě hůř, protože to znamená, že není naděje.
Umřu sám a kdoví jak. Doufám, že umřu v bolestech, protože aspoň něco v mým životě by stálo za to.