Need to feel free again

9. července 2017 v 16:21 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Čecho-angličtina. Gore.
Protože jsem schopnej vyjádřit to co cítím jen v angličtině. Only in that language, it makes sense. It makes my words true.




Do věku čtrnácti let jsem byl emotionaly unstable. Úzkosti, deprese, kurevsky napíču nálady které mě trhaly na kusy. Nemusím snad říkat, jak na hovno to bylo. Zasraný období dlouhé celých posraných čtrnáct let.

A pak přišla Opava. Dva měsíce pekla, kde všechny ty chaotický emoce byly víc než nezvladatelný.
Ale hlavně vztek...nenávist... pocity které mi proháněly spalující žár v žilách. Jako kyselina. Fyzická bolest.

Každá buňka v mým těle explodovala milionkrát za den. Jen jeden den, a chtěl jsem zabíjet. Doslova jsem měl nutkání rozmlátit pěstma někomu hlavu, dokud vše co zbylo bylo jen pár úlomků lebky a kusy mozku splattered all over the place, on my on goddamn hands and exposed bones of overly abused knuckles. The blood. Oh, the fucking blood everywhere.
Chtěl jsem doslova někomu vrazit prsty do břicha, rozervat ho, and rip out every fucking organ I let my bloodied hands on, until all that's left would be just empty corpse, unrecognizable.

Tohle byl pravý a syrový vztek.
A takový vztek, který tam je každej zkurvenej den, vás za dva měsíce změní into something inhuman.

Vyšel jsem ven jako chladnokrevný psychopat. I didn't care about shit. I forgot how happiness, love and sadness feels like. And it gave me the best years of my entire fucking miserable life.

Dokud nepřišel někdo, kdo mi to kurva sebral. Yes, congratulations fucker, you did it. You broke me. You took it away from me.
But I'm gonna get it back.

Ve věku šestnácti let, everything changed again. And I became, once again, emotionaly unstable WEAK piece of shit, that I loathed so much. I couldn't get a grip of myself again. I was confused, depressed, and weak.. I cried more times then I'll ever be able to admit. To myself, to you. To anybody, really.

And most of all, I hated myself. I wasn't able to turn that self-hatred into hate towards others, like I did before. And that started to slowly tearing me apart, bit by bit, until I broke.

Najednou jsem měl potřebu se všem svěřovat. Měl jsem pocit, že světu něco dlužím. Že potřebuju, aby mě ostatní měli rádi. Lezl jsem do prdele každému, protože jsem prostě nechtěl být sám.
Dokonce jsem byl přinucen vrátit se zpátky k léčbě antidepresivy a antipsychotiky.
Našel jsem i velkou zálibu v Xanaxu.

Fakt, že jsem kdysi dávno věděl, že zůstat sám je ta jediná logická volba. Volba, která nebolí. Nikdy. Protože všechno dobré jednou skončí. Tenhle fakt jsem prostě zapomněl.

But it's slowly getting back to me.

A já vím, co musím udělat, abych to získal úplně.

A potrvá to roky. Předpokládám že aspoň tři, možná čtyři. A až budu mít všechno zařízené, vrátím se tam, kde to všechno začalo. Vrátím se do toho zkurveného pekla. And I'm gonna get it back.

And I don't fucking care what's that gonna cost me. Because I need to care about myself. That's my sanity.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | 13. července 2017 v 0:38 | Reagovat

Im so glad that youre back. Your words make me feel like im not as crazy like it always seems. I missed these articles that for some reason now stopped my mental breakdown. Thank you for making me feel like im not alone in this fucking shit. You have no idea how much it means to me. Shit this sounds so lame. Anyways, im sorry about your granddad. When my granddad and brother died I couldnt stand the feeling so I convinced myself thet they just moved away. I hope youll feel better, or that all this will be bearable for at least a moment.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama