Xanax is my saviour

9. září 2017 v 4:10 | Sam Darko |  Ze schránky na myšlenky
Někdo by řekl, že jsem závislý. Heck, I fucking am, let's face it.
Mohl bych tady rozebírat jak jsem vlastně celkově fucked up/messed up, a jak jsem celý život dopovaný vším možným - od Ritalinu, Strattery - v relapsech marihuanou, kodeinem a pervitinem - až po Quetiapin, Wellbutrin - a nakonec Xanax.

Je mi dvacet let.
Už v předškolním věku - tedy ve školce (odkud mě vyrazili - too fucking unstable to be managed by staff - literally) - jsem musel chodit k psychiatrovi a žrát prášky, střídavě tyhle a pak tamty, a pak další, a zpátky k tamtěm, a 'co třeba zkusit tyhle'. Prostě jsem nebyl zvyklej nikdy fungovat čistě jen s tím, co mi můj vlastní mozek mohl poskytnout. That's how depression works. Your brain just ain't workin' the way it should. Those chemicals just... aren't there.

My liver must be fucking melting at this point.

Ale ne. O tomhle jsem psal už mnohokrát. Neříkám, že v budoucnu to celé neshrnu do jednoho článku, ale tenhle je o tom, co mi pomáhá právě teď. V tenhle den. V tuhle chvíli. Ve čtyři ráno, protože jsem prostě nebyl schopnej spát - ale teď se toho dočkám, protože guess what?
Xanax.



Xanax je hodně návykový. Psychiatr mi pořád předhazuje strašáka, že musíme snižovat dávky, než to propukne v závislost.
Ano, ty dávky se zvyšují. Zvyšuju si je sám, podle potřeby. Tak to funguje. Prášky na anxiety se vždy vymknou kontrole...

Ale... ale pro mě je důležité, jak se citím teď, po tom co jsem do sebe narval. Není to moc. Cca 2-5 mg, to be honest. To je docela nic. Neděsí mě to, a nemám pocit, že by mělo. Protože se cítím zase dobře. Žádná bezdůvodná úzkost. Žádný ten posraný stres, kterého mám teď fakt až PŘEHNANĚ KURVA moc.

Jsem dokonce unavený, ale není to ta moje klasická únava, like 'Yeah, you're tired as shit, but you know damn fucking well you ain't gettin' any sleep tonight either, mate.'. Dneska bych mohl vážně spát. Prostě úplný kóma. Ačkoliv to možná zní přehnaně a děsivě, I need it. I crave it.

Xanax mi šíleně pomáhá. Jasně, není to zdravý, není to úplně alright z pohledu 'odborníků' a lidí, co nedopatřením zjistí, že beru tyhle prášky, ale víte co? Můžou jít do prdele.

Teď momentálně jsem... v klidu. Naprosto v pohodě. Neřekl bych 'šťastný', ale v pohodě.

Frustruje mě jak se tyhle prášky strašně démonizujou, jak si na ně lidi stěžujou, jak maminy brečej že jako jak si ten hajzl psychiatr vůbec mohl dovolit jim to předepsat, když je to takovej killer.

Tak to vole nežerte, když se toho bojíte.

Já se toho nebojím. Jo, nebál jsem se ani pervitinu, a to jsem si na 82% jistej že mi selhává ledvina nebo něco, ale Xanax je just... chill.. Chillaaax.

I'm not scared anymore. I'm not anxious about every little thing.

And I'm going to sleep.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | 10. září 2017 v 20:52 | Reagovat

Oh well, o boy. Drogy a celkove vsechno na cem je clovek zavislej jsou stejne jen iluze. Cely je to jen vo tom posranym stavu mysli. Jsem rada ze furt updatujes, a ze muzes konecne spat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama